Vložte do vět čárky a poté zkontrolujte, zda jsou správné.
Žily jednou dvě žáby. Byli tam její přátelé a žili ve stejném příkopu. Jen jeden z nich byl statečný, silný a veselý a druhý nebyl ani to, ani ono: zbabělý líný spáč.
Bydlela však se svým přítelem.
A jedné noci se oba vydali na procházku.
Jde po lesní cestě a najednou vidí: tam je dům. A vedle je suterén domu. A voní velmi lahodně: plesnivé, vlhké houby. A přesně tohle mají žáby rády.
Rychle vlezli do sklepa a začali si hrát a skákat. Skákali a skákali a oba omylem spadli do hrnce se zakysanou smetanou.
A začal se potápět.
A samozřejmě se nechtějí utopit.
Pak začali plavat. Ale ten hliněný hrnec měl velmi kluzké vysoké stěny a žáby se odtud nemohly dostat.
Ta žába, která byla líná, trochu plavala a pomyslela si:
Pořád se odsud nemůžu dostat. Proč se tu motám? Budu jen zbytečně trpět. Raději se hned utopím.
Uvažovala tak, že přestala spěchat – a utopila se.
A druhá žába taková nebyla. Ona si myslí:
Vždy budu moci utopit svého bratra. Ode mě to nepůjde. Jdu si radši rychle zaplavat. Kdo ví, třeba se mi něco podaří.
Ale bohužel to nejde. Když neplaveš, nedoplaveš daleko. Hrnec je malý, stěny kluzké - žába se ze zakysané smetany nedostane.
Ale přesto se nevzdává a nevzdává.
Nic - myslí si - budu se pohybovat, dokud budu mít sílu. Jsem stále naživu znamená, že musím žít. A dále – co bude, bude.
A tady naše statečná žába z posledních sil bojuje se svou žabí smrtí. Začal ztrácet paměť. Už to praská. Už ji táhnou ke dnu. A stále se nevzdává. Pracuje tlapkami. Pohybuje tlapami a myslí si:
Já se nevzdám! Pojďme žabí smrt!
A najednou - co to je? Najednou naše žába cítí, že pod jejíma nohama už není zakysaná smetana, ale něco pevného, tvrdého, spolehlivého, něco podobného zemi. Žába se překvapeně rozhlédla a viděla, že v hrnci už není zakysaná smetana a žába stojí na kousku másla.
Co se stalo? - myslí si žába. - Kde se vzalo máslo?
Překvapilo ji to a pak si uvědomila: vždyť ona sama svými tlapkami šlehala tuhé máslo z tekuté zakysané smetany!
No, pomyslí si žába, to znamená, že jsem udělal dobře, že jsem se hned neutopil.
Pomyslela si, vyskočila z hrnce a běžela domů do lesa.
A druhá žába zůstala v hrnci.
A ta holubice už nikdy neviděla bílý svět, nikdy neposkakovala a nikdy nekvakala.
Ale Ale! Abych byl upřímný, je to vaše vlastní chyba. Nevzdávej to! Neztrácejte naději! Neumí před smrtí!
